MIROSLAV LANGER
5. 5. 1945 Prostějov – 28. 10. 2010 Praha
Miroslav Langer byl významný český klavírista a pedagog. Během své kariéry vystoupil na domácích i zahraničních pódiích
a natáčel pro Český rozhlas, Českou televizi a Radio France-Musique. Jeho repertoár byl rozsáhlý a nezaměřoval se výlučně na určitou slohovou oblast. K jeho oblíbeným patřila díla období romantismu a skladby francouzského impresionismu
(Debussy Six Epigraphes antiques či Obrazy, Ravelův Kašpar noci a Zrcadla) a dále klavírní díla Leoše Janáčka (Po zarostlém chodníčku, V mlhách) či klavírní tvorba Dvořákova (Slovanské tance a Legendy v autorově přepisu pro čtyřruční klavír, které nahrál na CD na historickém Dvořákově klavíru).
Pro mnohé jsou nezapomenutelné jeho výkony při interpretaci dvou Beethovenových koncertů (B dur a G dur) a dále
např. Klavírního koncertu g moll Camilla Saint-Saënse, Rachmaninovova Klavírního koncertu c moll, Prokofjevova Klavírního koncertu Des dur a další. Koncertní činnosti se věnoval až do roku 2000. Vážné onemocnění mu však v jejím pokračování zabránilo.
V roce 2011 vydal Radioservis jeho profilové dvojalbum, které obsahuje jeho rozhlasové snímky a jež se setkalo s velkým ohlasem odborné kritiky: „V Schubertově Sonátě-Fantazii G dur vyniká Langerova mimořádná úhozová kultura a citlivost. Všechna díla představují Miroslava Langera jako citlivého a zralého umělce, který nejen dokázal velmi jemně odstiňovat nálady a myšlenky interpretovaného díla, ale uměl svou klavírní hrou doslova vyprávět příběhy ukryté v hudbě.“ (Harmonie 5/2012)
Základy hudebního vzdělání Miroslav Langer získal na hudební škole v rodném Prostějově. V letech 1960–1965 pokračoval
na Brněnské konzervatoři, jež byla důležitým hudebním centrem tehdejšího Československa. Zde studoval pod vedením Inessy Janíčkové, absolventky Leningradské konzervatoře ze třídy prof. Serebrjakova, která vedla svého žáka podle metod ruské klavírní školy. V roce 1965 získal čestný diplom na Mezinárodní soutěži Fryderyka Chopina ve Varšavě. V letech 1966–1972 pokračoval
ve studiu na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění, kde studoval pod vedením Josefa Páleníčka. Bylo to setkání obzvláště šťastné, neboť ve svém učiteli nalezl osobnost blízkou vlastnímu naturelu i porozumění a po celý život k němu choval hlubokou úctu. Právě Páleníček otevřel mladému umělci cestu do světa francouzské hudby a kultury. V roce 1968 získal ocenění
v soutěži Vianna da Motta v Lisabonu a o čtyři roky později zvítězil v Mezinárodní soutěži Hudební rady UNESCO.
Po absolutoriu v roce 1972 pokračoval na HAMU v umělecké aspirantuře až do roku 1976. Velký vliv na jeho další uměleckou dráhu měly dva roky postgraduálního studia v Paříži pod vedením Vlado Perlemutera a Suzanne Roche v letech 1976–1978. Za tento pobyt vděčí svému vítězství na soutěži v roce 1972, které mu vyneslo stipendium francouzské vlády. Pobyt ve Francii v něm ještě posílil velký obdiv a lásku k Francii, francouzské kultuře a francouzskému jazyku, který obdivuhodně dobře ovládal.
Neméně důležitá byla v Langerově životě pedagogická činnost. Od roku 1978 vyučoval na HAMU, nejprve jako odborný asistent,
a od roku 1991 jako docent. V letech 1988–1990 vyučoval na konzervatoři ve finském Jyväskylä. Jako vyhledávaný pedagog
vychoval desítky mladých pianistů, z nichž mnozí jsou dnes předními umělci koncertní scény. Působil také jako porotce hudebních soutěží (např. Pražské jaro, Concertino Praga, Amadeus).
Kromě vysokých profesionálních kvalit předával studentům své obdivuhodné znalosti ve světové literatuře, výtvarném umění
a historii. Práce se studenty a mladými absolventy, jež pro něj byla vždy důležitým posláním, se tak na posledních deset let stala hlavní náplní jeho života.